Cíle stacionáře 

  • podpora soběstačnosti klientů
  • udržení a rozvíjení znalostí, dovedností a komunikačních schopností uživatelů
  • podpora zdravého životního stylu a udržení dobrého psychického stavu uživatelů
  • posílení pracovních návyků uživatelů a vědomí hodnoty vlastní práce
  • podpora vztahů uživatelů s rodinou, přáteli a komunitou
  • podpora uživatele ve využívání běžných služeb a při vyřizování svých osobních záležitostí
  • prezentace dovedností a schopností uživatelů na veřejnosti

 

Kde nás najdete

Jak to u nás vypadá

Pro koho je stacionář určen

Sociální služby poskytujeme lidem s mentálním a kombinovaným postižením od 16 let včetně osob s poruchami autistického spektra

Co poskytujeme našim klientům

Uživatelům služby pomáháme dle jejich přání a potřeb smysluplně naplňovat volný čas, zapojit se do společnosti a vedeme je k maximální možné míře samostatnosti.

Sociální služby poskytujeme podle zákona č. 108/2006 Sb., § 46 Denní stacionář

Provozní doba stacionáře:

pondělí až pátek, v době od 7.00 do 16.00 hodin (mimo státní svátky)

Máte zájem o návštěvu stacionáře?

nebo nám zavolejte na číslo 549 216 555

Odpovědné osoby

Bc. Jan Valíček

Vedoucí denního stacionáře, pracovník přímé péče a sociální pracovník


S lidmi s různými druhy postižení jsem se poprvé setkal před čtyřmi lety. Tato zkušenost mi potvrdila, že mnou vybraný obor na vysoké škole mne bude naplňovat – vystudoval jsem speciální pedagogiku. Práce s lidmi v Denním stacionáři mne nepřestává bavit a překvapovat každý den. Pořád se odehrávají nové věci, díky nimž mám nové zážitky.

Klára Brožková

Pracovnice přímé péče


Tuto práci jsem si vybrala, protože ráda pomáhám druhým a moc mě baví objevovat jedinečnost každého z nás. Od dětství vím co mě naplňuje, obohacuje a co chci v životě dělat a to díky mentálně postiženému členu naší rodiny. Už na základní škole jsem vyhledávala dokumenty a pořady o lidech s různým typem postižení. Už tehdy mě náplň této práce nesmírně zajímala. V roce 2008 jsem začala působit jako dobrovolnice u lidí s mentálním a kombinovaným postižením a poruchou autistického spektra. V práci v tomto oboru jsem byla doopravdy šťastná a proto v ní pokračuji do teď.

Motto: „V životě budete mít jen to, za co jste ochotni bojovat.” (Kazma)

Václav Plundrák

Pracovník přímé péče


K práci s mentálně postiženými lidmi mne přivedla mamka, která se starala o moji starší sestru s mentálním postižením. Má můj respekt, je můj životní vzor a odmalička mne motivuje. Proto jsem začal dálkově studovat obor Sociální pedagogika, abych se mohl této práci více věnovat. Předtím jsem pracoval jako osobní asistent, ale po roce a půl to chtělo změnu a vyzkoušet něco nového. Tato zkušenost mi ukázala úplně jiný svět, než jak jsem se na něj díval doposud. Těmto lidem stačí ke štěstí málo a jsou nesmírně vděční za každou maličkost, kterou pro ně uděláte. Každý si zaslouží být šťastný a ani tito lidé nejsou výjimkou. Jsem rád, že mohu být součástí této skupiny lidí, kteří mně obohacují život.

Radka Čadová

Pracovnice přímé péče


Každá živá bytost na této planetě má svoji individualitu a nadání. Někdy se stane, že okolnosti, prostředí či příroda nám malinko sníží možnost to, co nám bylo dáno, plně využít. Věřím ale, že vše spěje vždy k rovnováze a každý nedostatek je nahrazen jinými mimořádnými schopnostmi. Jsme tu od toho, abychom druhým pomohli tyto schopnosti najít, plně je využít tak, aby se stal život plnohodnotným, krásným. Nejen při své práci podporuji své okolí v tom, aby se cítilo soběstačně a tím i svobodně.

Za handicap považuji jen hloupost, netolerantnost, závist a chamtivost.

Ilona ``Míša`` Šumberová

Pracovnice přímé péče


Už od dětství jsem chtěla být učitelkou, až později, když jsem učila v mateřské škole a pracovala jako vychovatelka v domově mládeže, jsem poznala, že jsem si své povolání vybrala správně. Úsměv dětí, když si poprvé zavážou samy tkaničku, jiskru naděje v očích, když jsem na internátě probírala trable 14 – 17 letých, to všechno mě utvrzovalo v tom, že pomáhat druhým opravdu stojí za to. Pár let jsem pak pracovala mimo svůj obor a pořád mi Něco scházelo. To Něco s velkým N jsem našla v Denním stacionáři.

„Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí.” (Confucius)

Bc. Eva Göthová

Pracovnice přímé péče


To, že ráda pomáhám ostatním, jsem věděla odjakživa. Moje cesta k práci v sociálních službách však nebyla úplně přímočará. Až když jsem před pár lety začala pracovat dobrovolně v Domově pro seniory, tak jsem poznala, že mě to opravdu baví. Když jsem pak dostala šanci pracovat v Denním stacionáři, neváhala jsem. Každé ráno vstávám vděčná za to, že mohu dělat něco tak obohacujícího.
Změňte velikost písma
Změňte barvu pozadí