Denní stacionář Praha – Skloněná

Narodila jsem se v Praze, vystudovala výtvarné gymnázium a dále pokračovala studiem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor ergoterapie. Magisterský titul jsem získala na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, a to po ukončení oboru rehabilitační a psychosociální péče.
Po studiích i během nich jsem se věnovala lidem s handicapem, a to převážně osobám s různými druhy mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení.
V soukromém životě jsem člověk hodně kreativní, aktivní, ráda cestuji a věnuji se mnoha sportům.

Správný člověk by měl být na správném místě. Proto když jsem se rozhodovala, jakým směrem se po střední škole vydám, v hloubi duše jsem byla přesvědčena, že mě nejvíce naplňuje práce s lidmi. Na základě toho jsem se rozhodla studovat bakalářský obor sociální práce a později jsem pokračovala v magisterském stupni.
Během své profesní praxe jsem si vyzkoušela pracovat s různými typy lidí, s různými skupinami, ale lidé, ať už s mentálním či tělesným postižením, mi byli nejbližší. Proto jsem svoji praxi zaměřila právě na tyto lidi. Nyní jsem dostala možnost pracovat v organizaci Ruka pro život a za tuto příležitost jsem vděčná. Pokusím se zde skloubit své dosavadní zkušenosti a zároveň se naučím nové věci a poznám nové „čisté duše“, kterým se budu snažit být maximálně nápomocna.

Zdá se, že v naší individualistické každodennosti častokrát
podléháme lhostejnosti a netrpělivosti vůči jiným lidským bytostem. Čímž
se ochuzujeme o to, co právě má práce ve své esenci obnáší. A když mluvím
o práci, mám na mysli ultimátní výsadu být přítomna výjimečnosti a
jedinečnosti každého okamžiku, který sdílím se svými klienty. A toho se mi
dostává každý den jakožto nejcennějšího daru. Daru sounáležitosti. A právě
tyto okamžiky se staly smyslem mé osobní každodennosti, kterou se snažím
budovat na respektu, absolutním přijmutí a zcela jednoduše na mezilidské
lásce. Neboť věřím, že v důsledku vše, na čem záleží, je způsob, jakým
člověk čelí člověku.

Věřím, , že každá lidská bytost, která se zrodila na tento svět má jedinečné vlastnosti, díky kterým může obohatit všechny, kteří s ní propletou své životní cesty a kteří o to stojí.
A že možnost být skutečně přítomný čistému umění spontánnosti a bezpodmínečnosti stojí za to se na chvíli pozastavit a vzájemně se obdarovat.

Má životní cesta mě přivedla k občanskému sdružení Ruka pro život a paradoxně to bylo právě tohle seskupení skvělých lidí, kteří mi pomohli se dívat na věci i jiným úhlem pohledu a takzvaně mi “nastavovat zrcadlo”.

Ráda pracuji s lidmi a tato činnost mě, mimo jiné, obohacuje.