Cíle stacionáře
- podpora soběstačnosti klientů v oblasti hygieny, stravování, péče o vlastní osobu a vedení domácnosti
- udržení a rozvíjení znalostí, dovedností a komunikačních schopností uživatelů
- podpora zdravého životního stylu a udržení dobrého psychického stavu uživatelů
- posílení pracovních návyků uživatelů a vědomí hodnoty vlastní práce
- podpora vztahů uživatelů s rodinou, přáteli a komunitou
- podpora uživatele ve využívání běžných služeb a při vyřizování svých osobních záležitostí
- prezentace dovedností a schopností uživatelů na veřejnosti
Přečtěte si více informací o našich službách
Jak to u nás vypadá
Pro koho je stacionář určen
Sociální služby poskytujeme lidem s mentálním a kombinovaným postižením od 16 let včetně osob s poruchami autistického spektra
Co poskytujeme našim klientům
Uživatelům našich služeb pomáháme začlenit se do společností, žít co nejsamostatněji a podle vlastních představ.
Sociální služby poskytujeme podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., § 46 Denní stacionář.
Provozní doba stacionáře:
pondělí až pátek, v době od 7.00 do 17.00 hodin (mimo státní svátky)
přítomnost sociálního pracovníka pondělí až pátek, v době od 7:30 do 16:00 hodin
Odpovědné osoby
Mgr. Olga Dvořáková
Vedoucí denního stacionáře a sociální pracovnice
Narodila jsem se v Praze, vystudovala výtvarné gymnázium a dále pokračovala studiem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor ergoterapie. Magisterský titul jsem získala na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, a to po ukončení oboru rehabilitační a psychosociální péče.
Po studiích i během nich jsem se věnovala lidem s handicapem, a to převážně osobám s různými druhy mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení.
V soukromém životě jsem člověk hodně kreativní, aktivní, ráda cestuji a věnuji se mnoha sportům.
Po studiích i během nich jsem se věnovala lidem s handicapem, a to převážně osobám s různými druhy mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení.
V soukromém životě jsem člověk hodně kreativní, aktivní, ráda cestuji a věnuji se mnoha sportům.
Mgr. Lucie Fedáková
Pracovnice přímé péče
Správný člověk by měl být na správném místě. Proto když jsem se rozhodovala, jakým směrem se po střední škole vydám, v hloubi duše jsem byla přesvědčena, že mě nejvíce naplňuje práce s lidmi. Na základě toho jsem se rozhodla studovat bakalářský obor sociální práce a později jsem pokračovala v magisterském stupni.
Během své profesní praxe jsem si vyzkoušela pracovat s různými typy lidí, s různými skupinami, ale lidé, ať už s mentálním či tělesným postižením, mi byli nejbližší. Proto jsem svoji praxi zaměřila právě na tyto lidi. Nyní jsem dostala možnost pracovat v organizaci Ruka pro život a za tuto příležitost jsem vděčná. Pokusím se zde skloubit své dosavadní zkušenosti a zároveň se naučím nové věci a poznám nové „čisté duše“, kterým se budu snažit být maximálně nápomocna.
Během své profesní praxe jsem si vyzkoušela pracovat s různými typy lidí, s různými skupinami, ale lidé, ať už s mentálním či tělesným postižením, mi byli nejbližší. Proto jsem svoji praxi zaměřila právě na tyto lidi. Nyní jsem dostala možnost pracovat v organizaci Ruka pro život a za tuto příležitost jsem vděčná. Pokusím se zde skloubit své dosavadní zkušenosti a zároveň se naučím nové věci a poznám nové „čisté duše“, kterým se budu snažit být maximálně nápomocna.
Lenka Jiráčková
Pracovnice přímé péče
Zdá se, že v naší individualistické každodennosti častokrát
podléháme lhostejnosti a netrpělivosti vůči jiným lidským bytostem. Čímž
se ochuzujeme o to, co právě má práce ve své esenci obnáší. A když mluvím
o práci, mám na mysli ultimátní výsadu být přítomna výjimečnosti a
jedinečnosti každého okamžiku, který sdílím se svými klienty. A toho se mi
dostává každý den jakožto nejcennějšího daru. Daru sounáležitosti. A právě
tyto okamžiky se staly smyslem mé osobní každodennosti, kterou se snažím
budovat na respektu, absolutním přijmutí a zcela jednoduše na mezilidské
lásce. Neboť věřím, že v důsledku vše, na čem záleží, je způsob, jakým
člověk čelí člověku.
podléháme lhostejnosti a netrpělivosti vůči jiným lidským bytostem. Čímž
se ochuzujeme o to, co právě má práce ve své esenci obnáší. A když mluvím
o práci, mám na mysli ultimátní výsadu být přítomna výjimečnosti a
jedinečnosti každého okamžiku, který sdílím se svými klienty. A toho se mi
dostává každý den jakožto nejcennějšího daru. Daru sounáležitosti. A právě
tyto okamžiky se staly smyslem mé osobní každodennosti, kterou se snažím
budovat na respektu, absolutním přijmutí a zcela jednoduše na mezilidské
lásce. Neboť věřím, že v důsledku vše, na čem záleží, je způsob, jakým
člověk čelí člověku.
Petra Vrbická
Pracovnice přímé péče
Má životní cesta mě přivedla k občanskému sdružení Ruka pro život a paradoxně to bylo právě tohle seskupení skvělých lidí, kteří mi pomohli se dívat na věci i jiným úhlem pohledu a takzvaně mi “nastavovat zrcadlo”.
Ráda pracuji s lidmi a tato činnost mě, mimo jiné, obohacuje.