Náš tým

Narodila jsem se v Praze, vystudovala výtvarné gymnázium a dále pokračovala studiem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor ergoterapie. Magisterský titul jsem získala na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, a to po ukončení oboru rehabilitační a psychosociální péče.
Po studiích i během nich jsem se věnovala lidem s handicapem, a to převážně osobám s různými druhy mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení.
V soukromém životě jsem člověk hodně kreativní, aktivní, ráda cestuji a věnuji se mnoha sportům.

Po absolovování sociálně právní školy jsem nastoupila jako sociální pracovník do domova pro seniory, kde byla mojí náplní hlavně aktivizace seniorů. Pracovat s lidmi, kteří vás potřebují a kteří se třeba jen těší, že vás druhý den uvidí, je velkou odměnou. Po mateřské dovolené mi podobnou práci nabídla Ruka pro život a já nemohla odmítnout.

„Ti, jimž je dopřáno svobodně a zcela osobně sloužit, měli by toto štěstí přijmout jako lidé, kteří tím získávají pokoru. Vždy by měli být pamětlivi toho, že mnozí by chtěli a dovedli jednat jako oni, ale nemohou. Proto každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.“ (Albert Schweitzer)

Je pro mě inspirací se potkávat s lidmi, kteří mají různé osudy i zkušenosti. Je mi ctí pracovat s kolegy, kteří o své práci ví opravdu hodně. Zároveň mě těší poznávat uživatele a jejich rodinné příslušníky. A tuším, že moje místo může být v propojování. V propojení pracovníků stacionáře, uživatelů i pečujících osob. Abychom mohli pracovat v souladu s potřebami uživatelů a jejich rodin a v rámci možností nás pracovníků. Domnívám se, že nám jde v podstatě o totéž – aby se uživatelé cítili dobře, měli u nás prostor a možnost trávit smysluplně svůj čas.

Po základní škole jsem se rozhodla pro studium v oblasti sociální práce. Díky tomu jsem vystudovala střední a vysokou školu v tomto oboru. V průběhu mých studijních let jsem se v rámci praxe mohla setkat s různými cílovými skupinami osob. Nejvíce mne však upoutala práce s osobami s mentálním postižením, a proto jsem se rozhodla se jí dále věnovat. Z tohoto důvodu jsem také uvítala možnost práce v Domově Božetěchova, díky které nyní mohu každý den vidět důležitost a smysluplnost této služby.

Po vystudování SOŠ služeb – oboru Sociální činnost a VOŠ sociálně právní,
po praxích a dobrovolné činnosti v různých organizacích, jsem dostala
poprvé možnost pracovat v Denním stacionáři Ruky pro život. Podruhé se
sem opět vracím po rodičovské dovolené právě proto, že mě práce s lidmi s
postižením naplňuje, přináší mi každý den radost a pocit, že dělám něco
pro druhé. Oni mi to na oplátku vrací svým nadšením, úsměvem nebo vřelým
přivítáním, když ráno otevírám dveře domova.