Cíle domova
- podporovat soběstačnost uživatelů v oblasti hygieny, stravování a péče o vlastní osobu
- podporovat uživatele v samostatném vedení domácnosti
- podporovat uživatele ve využívání běžných služeb a při vyřizování svých osobních záležitostí
- upevňovat a rozvíjet znalosti, dovednosti a poznávací funkce uživatelů
- upevňovat a rozvíjet komunikační schopnosti a sociální dovednosti uživatelů
- podporovat uživatele v dalším vzdělávání nebo při hledání pracovního uplatnění
- podporovat zdravý životní styl a udržovat dobrý psychický stav uživatelů
- podporovat vztahy uživatelů s rodinou, přáteli a komunitou
- podporovat uživatele v aktivním trávení volného času a v jejich zájmech
Domov Na Dlážděnce je dlouhodobně podporován v rámci projektu Transformace:
Přečtěte si více informací o našich službách
Jak to u nás vypadá
Domov se se nachází v prvním nadzemním podlaží cihlového bytového domu. Přístup do budovy je bezbariérový, v budově je výtah. V bytě se nachází 4 jednolůžkové pokoje.
Pro koho je Domov určen
Cílovou skupinou služby Domov Na Dlážděnce jsou osoby se středně těžkým až těžkým mentálním postižením s diagnostikovanou poruchou autistického spektra od 15 let, a případně dalšími poruchami v oblasti hybnosti, smyslového vnímání a chování. Jedná se o osoby s vysokou mírou potřebné podpory při všech činnostech péče o vlastní osobu, při zajištění chodu domácnosti, při trávení volného času a seberealizaci. Služba není určena osobám s nízkou mírou potřebné podpory.
Co poskytujeme našim klientům
Domov Na Dlážděnce umožňuje jeho uživatelům za podpory pracovníků vytvářet si vlastní místo pro život dle jejich přání a potřeb, zapojit se do běžného chodu domácnosti a získat vědomí „být doma“.
Sociální služby poskytujeme podle zákona č. 108/2006 Sb., § 48 Domov pro osoby se zdravotním postižením.
Provozní doba Domova pro osoby se zdravotním postižením:
nepřetržitá
Odpovědné osoby
Mgr. Olga Dvořáková
Vedoucí domova, sociální pracovnice
Narodila jsem se v Praze, vystudovala výtvarné gymnázium a dále pokračovala studiem na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor ergoterapie. Magisterský titul jsem získala na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, a to po ukončení oboru rehabilitační a psychosociální péče. Po studiích i během nich jsem se věnovala lidem s handicapem, a to převážně osobám s různými druhy mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení. V soukromém životě jsem člověk hodně kreativní, aktivní, ráda cestuji a věnuji se mnoha sportům.
Marie Čápová
Pracovnice přímé péče
Začala jsem pracovat v sociálních službách s lidmi s autistickým spektrem z několika důvodů, nejprve mě přitahovala možnost pomáhat lidem s tímto specifickým onemocněním a jejich rodinám, také jsem se chtěla naučit více o autismu a o tom, jak těmto lidem poskytnout podporu a péči. Máme zde nejen možnost vytvářet s nimi přátelské vztahy, ale také pomáhat v jejich každodenním životě, ať už se jedná o komunikaci, sebeobsluhu nebo rozvoj dovedností. Cítím se privilegovaná, že mohu být součástí jejich života a podílet se na jejich růstu a celkovém blahu.
Mgr. et BcA. Ester Fischerová
Pracovnice přímé péče
Po absolvování Arcibiskupského gymnázia v Praze jsem vystudovala filosofii a religionistiku na FF UK a scenáristiku na FAMU. Ve studiích na FF UK ještě pokračuji a jsem otevřená myšlence studovat nadále. Mé zájmy byly vždy velmi různorodé, ale jedno je spojovalo: lidé a touha porozumět jejich duši, jejich osudům, a pokud možno jim pomoci. V osobním i pracovním životě jsem vždycky měla blízko ke skupinám, které byly nějakým způsobem hendikepované, ať už fyzicky, psychicky či mentálně. Nebyla jsem nikdy spokojená s tím, jaké postavení ve společnosti a ve státě tito lidé mají, a budu se vždycky snažit udělat něco pro to, aby se změnilo. Volba Ruky pro život byla tedy logickým krokem, neboť se zde mohu podílet na zlepšování podmínek lidí, kteří to potřebují, a zároveň nahlížet do jejich světa, což je pro mě neobyčejným darem, za nějž jsem hluboce vděčná.
Libuše Elena Padalíková
Pracovnice přímé péče
Lidé se mě po nástupu do Ruky pro život ptají, jak se přihodilo, že jsem začala pracovat zrovna s autisty. Nic se nepřihodilo, prostě jsem se rozhodla. Chci pracovat pro ostatní lidi víc než pro vlastní prospěch. A práce tady mi dovolí se s každým dnem víc naučit – o sobě, o autistech a o světě kolem nás. Tak vlastně přemýšlím, kdo komu víc pomáhá.
Jan Sünderhauf
Pracovník přímé péče
V sociální péči se pohybuji šest let. Za tu dobu jsem posbíral zkušenosti z více organizací a oblastí sociální péče. Krom mého působení v organizaci Ruka pro život, nadále nacházím uplatnění i ve službách mého působení předchozího. Nyní je v popředí mého zájmu práce s lidmi s poruchou autistického spektra. V této oblasti se rád vzdělávám a učím novým metodám. Ve volném čase žiji pro enduro kolo, cyklotramping a také pro svého milého psa.
Zuzana Uhrinová
Pracovnice přímé péče
Již 14 let se pohybují v sociálních službách. Nejprve jsem 10 let pracovala v Hospici, ve kterém jsem zažila mnoho příběhů a setkala se s různými osudy lidí. Člověk si v takovém prostředí uvědomí mnoho věcí. Chtělo to změnu a já jsem dostala příležitost pracovat v týmu organizace Ruka pro život. Je to práce, která má smysl a mě osobně naplňuje. Dělat svou práci srdcem a láskou je to nejkrásnější.
Eliška Zámečníková
Pracovnice přímé péče
Pocházím z Ostrova u Karlových Varů. Před lety jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem se přihlásila ke studiu na zdravotnické škole a stala jsem se lektorkou první pomoci. Po studiu jsem ihned začala pracovat nejdříve v nemocničních a následně v sociálních zařízeních zaměřeným zejména na péči o klienty s Alzheimerovou chorobou a v Domově pro uživatele s poruchou autistického spektra.
Andrea Zubaľová
Pracovnice přímé péče
Pocházím z východního Slovenska a po střední škole mě chuť po dobrodružství zavála do Brna, kde jsem začala studovat na vysoké škole. Výběr sociální oblasti byl pro mě jednoduchou volbou, protože jsem
považovala za svůj smysl života svobodu, a sociální práce pro mě znamená svobodu. Svobodu poskytováním podpory k životu, který si klienti přejí. Cestu jsem začala jako dobrovolnice u lidí s psychotickými onemocněními, později jsem pracovala v chráněném bydlení s cílovou skupinou lidí s mentálním postižením. Zbožňuji japonskou literaturu, učit se každé pololetí nový jazyk a zapomenout na něj, vodu a čas strávený v lese mezi stromy.
považovala za svůj smysl života svobodu, a sociální práce pro mě znamená svobodu. Svobodu poskytováním podpory k životu, který si klienti přejí. Cestu jsem začala jako dobrovolnice u lidí s psychotickými onemocněními, později jsem pracovala v chráněném bydlení s cílovou skupinou lidí s mentálním postižením. Zbožňuji japonskou literaturu, učit se každé pololetí nový jazyk a zapomenout na něj, vodu a čas strávený v lese mezi stromy.