Cíle domova
- podporovat soběstačnost uživatelů v oblasti hygieny, stravování a péče o vlastní osobu
- podporovat uživatele v samostatném vedení domácnosti
- podporovat uživatele ve využívání běžných služeb a při vyřizování svých osobních záležitostí
- upevňovat a rozvíjet znalosti, dovednosti a poznávací funkce uživatelů
- upevňovat a rozvíjet komunikační schopnosti a sociální dovednosti uživatelů
- podporovat uživatele v dalším vzdělávání nebo při hledání pracovního uplatnění
- podporovat zdravý životní styl a udržovat dobrý psychický stav uživatelů
- podporovat vztahy uživatelů s rodinou, přáteli a komunitou
- podporovat uživatele v aktivním trávení volného času a v jejich zájmech
Přečtěte si více informací o našich službách
Jak to u nás vypadá
Pro koho je domov určen
Cílovou skupinou služby Domov Božetěchova jsou osoby se středně těžkým až těžkým mentálním postižením s diagnostikovanou poruchou autistického spektra od 18 let, a případně dalšími poruchami v oblasti hybnosti, smyslového vnímání a chování. Jedná se o osoby s vyšší mírou potřebné podpory při všech činnostech péče o vlastní osobu, při zajištění chodu domácnosti, s vysokou mírou potřebné asistence při trávení volného času a seberealizaci. Služba není určena osobám s nízkou mírou potřebné podpory.
Co poskytujeme našim klientům
Domov Božetěchova umožňuje jeho uživatelům za podpory pracovníků vytvářet si vlastní místo pro život dle jejich přání a potřeb, zapojit se do běžného chodu domácnosti a získat vědomí „být doma“.
Sociální služby poskytujeme podle zákona č. 108/2006 Sb., § 48 Domov pro osoby se zdravotním postižením.
Provozní doba Domova pro osoby se zdravotním postižením:
nepřetržitá
Odpovědné osoby
Mgr. Petra Mócová, DiS.
Vedoucí domova, pracovnice přímé péče a sociální pracovnice
Po základní škole jsem se rozhodla pro studium v oblasti sociální práce. Díky tomu jsem vystudovala střední a vysokou školu v tomto oboru. V průběhu mých studijních let jsem se v rámci praxe mohla setkat s různými cílovými skupinami osob. Nejvíce mne však upoutala práce s osobami s mentálním postižením, a proto jsem se rozhodla se jí dále věnovat. Z tohoto důvodu jsem také uvítala možnost práce v Domově Božetěchova, díky které nyní mohu každý den vidět důležitost a smysluplnost této služby.
Mgr. Janka Andorová
Pracovnice přímé péče
Změna je jediná jistota v životě. A já se jednoho dne rozhodla pro zásadní změnu zanechat korporátní práci a jít jiným směrem. Mou velkou zálibou je pohyb ve všech formách. V integrované taneční skupině Proty Boty, která spojuje nehendikepované a handicapované tanečníky, se změnil můj pohled na tělesný a mentální handicap. V jistém smyslu je chápu jako velkou výhodu. Tato zkušenost a zkušenost s prací se seniory mě dovedli až do Domova Božetěchova. Kde jsem kromě originálního pohybu našla i originální a velmi výjimečné lidí, kteří jsou pro mě velkými učiteli a inspirací. Moje práce mě nesmírně baví a naplňuje.
Monika Antoniaková, DiS.
Pracovnice přímé péče
Práce s lidmi se zdravotním postižením je pro mě přirozená a zároveň smysluplná. Také mě baví!.. Baví mě vidět úsměv každého, kdo má radost z přítomnosti okamžiků. Ať už se jedná o nakreslený obrázek, procházku přírodou, dobré jídlo, splněné přání, nebo potřebu promluvit si… Každý člověk potřebuje být šťastný. A to je to, o co zde v Domově Božetěchova jde. Za pomoci pracovníků, si zde uživatelé tvoří svůj domov, učí se žít ve skupině a zároveň si zvykat na okolní svět, který se může zdát být velice chaotický a nepochopitelný. Každému je zde dopřáno pochopení, láskyplná péče a podpora při jejich rozvoji. Zájem o problematiku zdravotního postižení, včetně autismu zde všichni sdílíme a jsem ráda, že mohu být součástí tohoto dění.
Marie Bečánková
Pracovnice přímé péče
Po mnoha letech strávených v korporátním prostředí jsem pocítila velkou touhu po změně v pracovní oblasti. V Domově Božetěchova jsem dostala příležitost vykonávat práci, která mi dává smysl, naplňuje mě a baví. Jsem ráda, že se mohu podílet na vytváření prostředí, kde se naši uživatelé cítí dobře a v bezpečí. Poznala jsem úplně jiný svět, který mě obohacuje svou upřímností a bezprostředností a jsem za to velmi vděčná.
Bc. Tomáš Bracek, DiS.
Pracovník přímé péče
Začátkem 90. let, po sametové revoluci, jsem začal pracovat jako vychovatel v denním stacionáři pro mentálně handicapované, kde jsem strávil pět let. Dlouhou dobu jsem se potom věnoval práci s drogově závislými. Přešlo téměř dvacet let a já se rozhodl, že se k handicapovaným lidem vrátím.
„Každý člověk, ať jsou jeho schopnosti a omezení jakékoli, se podílí na společném lidství. Má jedinečnou a posvátnou hodnotu a má stejnou důstojnost a stejná práva. Jsou to základní lidská práva na život, na péči, na soukromí, na vychování, ale protože nejhlubší potřebou lidské bytosti je milovat a být milován, také právo na přátelství, společenství a duchovní život.“ (Jean Vanier)
Veronika Dinebierová
Pracovnice přímé péče
Dětství jsem strávila zejména s prarodiči a díky nim, mi přišlo naprosto přirozené pomáhat druhým. Po mateřské jsem přehodnotila své cíle a vyměnila jsem práci ve službách za sociální činnost. Věděla jsem, že chci práci, do které se budu těšit, a Domov Božetěchova splnil mé očekávání. Baví mě, že každý člověk je jiný, pracovní den pokaždé odlišný, a že se na jednom místě setkává tolik úžasných lidí se stejným cílem, pomáhat druhým.
Klára Dvořáková, Dis.
Pracovnice přímé péče
Po absolvování studia na SUPŠ v Jablonci jsem své umělecké a řemeslné dovednosti využila v polygrafickém průmyslu. Po omezení výroby a snížení počtu zaměstnanců jsem se musela rozhodnout, co ve svém životě změnit a kam směřovat. Vnímala jsem, že větší smysl mi dává práce s lidmi a jejich rozvoj.
Začínala jsem ve zdravotnictví, kde jsem nasbírala zkušenosti v oblasti ošetřovatelství o popálené pacienty. Dalším obohacením a profesním zaměřením byla přímá péče o klienty s demencí v sociálních službách. Možnost pracovat s mladými lidmi s PAS byla výzvou a stále je, kdy vás tito lidé umí neustále překvapovat a lidsky posouvat.
Začínala jsem ve zdravotnictví, kde jsem nasbírala zkušenosti v oblasti ošetřovatelství o popálené pacienty. Dalším obohacením a profesním zaměřením byla přímá péče o klienty s demencí v sociálních službách. Možnost pracovat s mladými lidmi s PAS byla výzvou a stále je, kdy vás tito lidé umí neustále překvapovat a lidsky posouvat.
Miriam Floriánová
Pracovnice přímé péče
Motivací pro tuto práci byla pro mě předchozí zkušenost, ke které jsem se dostala čirou náhodou, když jsem po maturitě odjela do zahraničí a zkoušela, kam mě srdce zatáhne. Jako dobrovolník jsem pracovala v komunitě se stejným zaměřením jako tento Domov a místo jednoho roku jsem si to prodloužila na čtyři, jelikož mě ta práce naplňovala a dávala mi smysl. Tato práce mi mimo jiné připomíná, jak je občas snadné a důležité radovat se i z maličkostí.
Bc. Eva Göthová
Pracovnice přímé péče
To, že ráda pomáhám ostatním, jsem věděla odjakživa. Moje cesta k práci v sociálních službách však nebyla úplně přímočará. Až když jsem před pár lety začala pracovat dobrovolně v Domově pro seniory, tak jsem poznala, že mě to opravdu baví. Když jsem pak dostala šanci pracovat v Domově Božetěchova, neváhala jsem. Každé ráno vstávám vděčná za to, že mohu dělat něco tak obohacujícího.
Jakub Havlíček, DiS.
Pracovník přímé péče
S handicapovanými lidmi se setkávám takřka od dětství, protože jsem navštěvoval různé pobyty ve zdravotnických zařízeních. Už v této době jsem si uvědomil, že studium humanitního oboru bude ta správná volba. Během svého působení na škole jsem měl možnost poznat mnoho lidí působících v oblastech sociální činnosti. Práci s handicapovanými vidím jako jednu z nejvýznamnějších a nejsmyslnějších vůbec. Jako lidé máme ve svém životě možnost volby, a proto si pojďme společně život prožít plnohodnotně, bez větších komplikací a hlavně se všední radostí z maličkosti. Práci v Domově Božetěchova beru jako výzvu, radost a možnost se naučit život vnímat jinak.
Pavlína Horáčková
Pracovnice přímé péče
Práci v Domově Božetěchova jsem přijala již po mnoha pracovních zkušenostech v pozdějším věku. Vždy jsem si uvědomovala, že by mě práce v sociálních službách naplňovala. Je pro mě smysluplná tím, že mohu být prospěšná a pomáhat lidem v nepříznivé životní situaci. Dalším obohacením je možnost rozvíjet v mladých lidech s PAS jejich tvůrčí schopnosti a podporovat je v každodenních činnostech a situacích, které jsou pro nás běžné. Jsem šťastná za tuto příležitost.
„Nevyčítej životu, co ti nedal, uč se oceňovat to, co ti dal.“
Seneca
„Nevyčítej životu, co ti nedal, uč se oceňovat to, co ti dal.“
Seneca
Petra Jabůrková
Pracovnice přímé péče
Potřeba pomáhat je jedním z mých hlavních charakterových rysů a myslím si, že bylo jenom otázkou času, kdy se touto cestou vydám tzv. na plný úvazek. Baví mě objevovat světy druhých lidí, snažit se porozumět zkušenostem a požitkům konkrétního člověka, hledat způsoby, jak nejlépe a nejpříjemněji komunikovat. Naplňuje mě, když vím, že se lidé (a vůbec všechny živé bytosti, u kterých je to možné) v mé přítomnosti cítí v bezpečí, pohodlně a uvolněně – zkrátka “jako doma”.
Člověk, potřebuje čas od času svůj život obohatit něčím novým, smysluplným a já díky této práci mám pocit každodenního štěstí a naplnění. Myslím si, že Domov Božetěchova je zařízení, ve kterém lidé s autismem dostávají možnost žít samostatně a překračovat bariery, které se jim často staví do cesty. Jako pracovník přímé péče mohu být toho všeho součástí a jsem za to ráda.
Bc. Jaroslava Kurilcová
Pracovnice přímé péče
Už jako dítě jsem věděla, že když vyrostu, budu lidem pomáhat. Na základní škole jsem hodně času trávila s dětmi z dětského domova. Ráda jsem jim pomáhala s úkoly a objevovala nový svět, tak jiný než ten můj. Časem jsem si stále více uvědomovala, jaké jsou péče, pozornost a láska potřebné v životě lidí, kterým nebylo dopřáno dobré psychické či fyzické zdraví. Na uživatelích tohoto domova obdivuji jejich bezprostřednost a obrovské potěšení z maličkostí, na které my během běžného života zapomínáme. Jsem velmi ráda, že jsem se stala součástí takového skvělého týmu lidí, kteří dělají svou práci s láskou. Mohu upřímně říci, že Domov Božetěchova se oprávněně jmenuje domovem. Je v něm cítit pohoda, bezpečí a radost uživatelů.
Nicole Oliverová
Pracovnice přímé péče
Při praxi na střední škole jsem měla možnost si vyzkoušet práci se seniory a lidmi s fyzickým postižením. Zjistila jsem, že mě práce s lidmi opravdu naplňuje a baví. Vždy jsem chtěla dělat smysluplnou činnost, skrze kterou dokážu někoho obohacovat, pomáhat a současně vidět zpětnou vazbu na svou práci.
Jsem ráda, že můžu být součástí skupiny lidí, kteří se podílejí na zpříjemnění a zkvalitnění života těch, co neměli tolik štěstí. Každý z nás si zaslouží být spokojený a tato práce to může splnit i osobám v určitých oblastech znevýhodněným.
V sociálních službách bych se i nadále chtěla rozvíjet a sbírat nové zkušenosti, což mi rozmanitost tohoto zaměstnání a individualita každého klienta umožňují.
Jsem ráda, že můžu být součástí skupiny lidí, kteří se podílejí na zpříjemnění a zkvalitnění života těch, co neměli tolik štěstí. Každý z nás si zaslouží být spokojený a tato práce to může splnit i osobám v určitých oblastech znevýhodněným.
V sociálních službách bych se i nadále chtěla rozvíjet a sbírat nové zkušenosti, což mi rozmanitost tohoto zaměstnání a individualita každého klienta umožňují.
Václav Plundrák
Pracovník přímé péče
K práci s mentálně postiženými lidmi mne přivedla mamka, která se starala o moji starší sestru s mentálním postižením. Má můj respekt, je můj životní vzor a odmalička mne motivuje. Proto jsem začal dálkově studovat obor Sociální pedagogika, abych se mohl této práci více věnovat. Předtím jsem pracoval jako osobní asistent, ale po roce a půl to chtělo změnu a vyzkoušet něco nového. Tato zkušenost mi ukázala úplně jiný svět, než jak jsem se na něj díval doposud. Těmto lidem stačí ke štěstí málo a jsou nesmírně vděční za každou maličkost, kterou pro ně uděláte. Každý si zaslouží být šťastný a ani tito lidé nejsou výjimkou. Jsem rád, že mohu být součástí této skupiny lidí, kteří mně obohacují život.
Bc. Andrea Prokopová
Pracovnice přímé péče
Po vystudování vysoké školy v oboru sociální práce jsem hledala práci, která by mi poskytla první zkušenosti v oblasti sociální práce a do které bych vždy chodila s radostí. Při studiích jsem přišla do kontaktu s jinými cílovými skupinami a s lidmi s postižením jsem zkušenost neměla, možná proto jsem se rozhodla zkusit něco nového a zjistit, co práce s těmito lidmi obnáší. V Domově Božetěchova jsem poznala smysluplnost této práce, kdy dochází ke vzájemnému sdílení mezi uživateli a pracovníky. Jsem velmi ráda, že mohu být součástí této služby a podporovat uživatele v jejich samostatnosti a v naplňování jejich potřeb.
Zuzana Přidalová
Pracovnice přímé péče
Již v dětství jsem pomáhala tam, kde bylo potřeba, přirozeně a bez předsudků a souzení. Když jsem byla starší, tak jsem dobrovolničila v různých organizacích, zkoušela jsem různé druhy zaměstnání a taky jsem podnikala, abych přišla na to, že nejlépe a ,,jako doma’’ se nakonec cítím v pomáhající profesi. A že tato práce je zároveň i dar pro můj život a pro vnitřní poznání.
Bc. Markéta Urbánková
Pracovnice přímé péče
Díky své praxi na vysoké škole jsem měla možnost stýkat se s lidmi s mentálním postižením a autismem. Tito lidé mi velice obohatili život a otevřeli oči, velice si jich vážím. Umí se radovat z maličkostí a vykouzlit Vám úsměv na rtech, i když Vám do smíchu není. Zprvu jsem cítila lítost, ale po delší době s nimi si uvědomila, že jsem se od nich mnohé naučila a proto bych i já ráda těmto lidem pomáhala a snažila se usnadnit jejich život vzájemnou spoluprací.
Tito lidé mají stejné touhy, sny a potřeby jako my, stejně tak chtějí mít přátele, rodinu, chtějí se bavit a pracovat. A je zároveň na nás jim tato přání plnit!
Klára Vlčková, DiS.
Pracovnice přímé péče
Jsem vystudovaná knihovnice, ale místo kariéry v knihovně jsem se vdala a mám tři syny, muže výtvarníka a poměrně uspěchaný život. Dříve jsem zkoušela pracovat se seniory a neúspěšně se hlásila na obor arteterapie. Do Domova Božetěchova chodím načerpat inspiraci, jak být funkční matkou. Spousta situací a problémů, na které v životě narazíte, má podobné řešení, jaké zažijete i zde v Domově a to mi dává tolik potřebnou radost ze života. Díky za to, že tu můžu být.