Cíle domova

  • podporovat soběstačnost uživatelů v oblasti hygieny, stravování a péče o vlastní osobu
  • podporovat uživatele v samostatném vedení domácnosti
  • podporovat uživatele ve využívání běžných služeb a při vyřizování svých osobních záležitostí
  • upevňovat a rozvíjet znalosti, dovednosti a poznávací funkce uživatelů
  • upevňovat a rozvíjet komunikační schopnosti a sociální dovednosti uživatelů
  • podporovat uživatele v dalším vzdělávání nebo při hledání pracovního uplatnění
  • podporovat zdravý životní styl a udržovat dobrý psychický stav uživatelů
  • podporovat vztahy uživatelů s rodinou, přáteli a komunitou
  • podporovat uživatele v aktivním trávení volného času a v jejich zájmech

Kde nás najdete

Přečtěte si více informací o našich službách

Základní informace

Přijďte mezi nás (snadné čtení)

 Ceník

Provozní řád (snadné čtení)

Co je obecnou náplní služby domov pro osoby se zdravotním postižením ze zákona, zjistíte z obsahu regionální karty služeb (zde ke stažení) vydané Jihomoravským krajem.

Jak to u nás vypadá

Pro koho je domov určen

Cílovou skupinou služby Domov Božetěchova jsou osoby se středně těžkým až těžkým mentálním postižením s diagnostikovanou poruchou autistického spektra od 18 let, a případně dalšími poruchami v oblasti hybnosti, smyslového vnímání a chování. Jedná se o osoby s vyšší mírou potřebné podpory při všech činnostech péče o vlastní osobu, při zajištění chodu domácnosti, s vysokou mírou potřebné asistence při trávení volného času a seberealizaci. Služba není určena osobám s nízkou mírou potřebné podpory.

Co poskytujeme našim klientům

Domov Božetěchova umožňuje jeho uživatelům za podpory pracovníků vytvářet si vlastní místo pro život dle jejich přání a potřeb, zapojit se do běžného chodu domácnosti a získat vědomí „být doma“.

Sociální služby poskytujeme podle zákona č. 108/2006 Sb., § 48 Domov pro osoby se zdravotním postižením.

Provozní doba Domova pro osoby se zdravotním postižením:

nepřetržitá

Máte zájem o návštěvu stacionáře?

nebo nám zavolejte na číslo 735 751 433

Odpovědné osoby

Bc. Jaroslava Kurilcová

Vedoucí domova, pracovnice přímé péče, sociální pracovnice


Po vystudování psychologie jsme se rozhodla v studiu pokračovat dál. Aktuálně jsem studentkou aplikované psychoterapie a inovací v sociální práci, a současně se intenzivně věnuji psychoterapeutickému výcviku. Po téměř šesti letech v přímé péči s klienty Domova Božetěchova, jsem se stala vedoucí téhle služby. Cítím obrovskou zodpovědnost a současně i radost z téhle změny. Na uživatelích našeho Domova obdivuji jejich bezprostřednost a obrovské potěšení z maličkostí, na které my během běžného života zapomínáme. Jsem velmi ráda, že jsem součástí skvělého týmu lidí, kteří dělají svou práci s láskou. Mohu upřímně říci, že Domov Božetěchova se oprávněně jmenuje Domovem. Je v něm cítit pohoda, bezpečí a radost uživatelů.

Jakub Havlíček, DiS.

Zástupce vedoucí domova, pracovník přímé péče


S handicapovanými lidmi se setkávám takřka od dětství, protože jsem navštěvoval různé pobyty ve zdravotnických zařízeních. Už v této době jsem si uvědomil, že studium humanitního oboru bude ta správná volba. Během svého působení na škole jsem měl možnost poznat mnoho lidí působících v oblastech sociální činnosti. Práci s handicapovanými vidím jako jednu z nejvýznamnějších a nejsmyslnějších vůbec. Jako lidé máme ve svém životě možnost volby, a proto si pojďme společně život prožít plnohodnotně, bez větších komplikací a hlavně se všední radostí z maličkosti. Práci v Domově Božetěchova beru jako výzvu, radost a možnost se naučit život vnímat jinak.

Bc. Tomáš Bracek, DiS.

Pracovník přímé péče


Začátkem 90. let, po sametové revoluci, jsem začal pracovat jako vychovatel v denním stacionáři pro mentálně handicapované, kde jsem strávil pět let. Dlouhou dobu jsem se potom věnoval práci s drogově závislými. Přešlo téměř dvacet let a já se rozhodl, že se k handicapovaným lidem vrátím.

„Každý člověk, ať jsou jeho schopnosti a omezení jakékoli, se podílí na společném lidství. Má jedinečnou a posvátnou hodnotu a má stejnou důstojnost a stejná práva. Jsou to základní lidská práva na život, na péči, na soukromí, na vychování, ale protože nejhlubší potřebou lidské bytosti je milovat a být milován, také právo na přátelství, společenství a duchovní život.“ (Jean Vanier)

Veronika Dinebierová

Pracovnice přímé péče


Dětství jsem strávila zejména s prarodiči a díky nim, mi přišlo naprosto přirozené pomáhat druhým. Po mateřské jsem přehodnotila své cíle a vyměnila jsem práci ve službách za sociální činnost. Věděla jsem, že chci práci, do které se budu těšit, a Domov Božetěchova splnil mé očekávání. Baví mě, že každý člověk je jiný, pracovní den pokaždé odlišný, a že se na jednom místě setkává tolik úžasných lidí se stejným cílem, pomáhat druhým.

Pavlína Horáčková

Pracovnice přímé péče


Práci v Domově Božetěchova jsem přijala již po mnoha pracovních zkušenostech v pozdějším věku. Vždy jsem si uvědomovala, že by mě práce v sociálních službách naplňovala. Je pro mě smysluplná tím, že mohu být prospěšná a pomáhat lidem v nepříznivé životní situaci. Dalším obohacením je možnost rozvíjet v mladých lidech s PAS jejich tvůrčí schopnosti a podporovat je v každodenních činnostech a situacích, které jsou pro nás běžné. Jsem šťastná za tuto příležitost.
„Nevyčítej životu, co ti nedal, uč se oceňovat to, co ti dal.“
Seneca

Mgr. Nataliia Cherneha

Pracovnice přímé péče


Pocházím z Ukrajiny, kde jsem posledních 6 let pracovala jako psycholožka s dětmi, rodiči a učiteli ve Waldorfské škole. Specializovala jsem se na neuropsychologii. Se začátkem války jsme se přestěhovala do České republiky a našla jsem si zaměstnání v Domově Božetěchova. Moc se mi práce s lidmi s poruchou autistického spektra líbí. Snažím se svými neuropsychologickými znalostmi zlepšit schopnosti a dovednosti klientů. Taky chci obohatit život v Domově o novou kulturu, kterou přináším.

Kamila Kelíšková

Pracovnice přímé péče


Cesta k práci v sociálních službách nebyla přímá, vystudovala jsem modelářství a návrhářství oděvů. S prací v sociálních službách jsem se seznámila díky mamce, která pracovala pro Charitu jako terénní pečovatelka. A také díky ní je pro mne přirozené podat ruku potřebným. Když jsem se dozvěděla o práci v Domově Božetěchova, věděla jsem, že se chci tímto směrem vydat. Nyní jsem vděčná za kolegy i uživatele, kteří jsou pro mne inspirací a ukázali mi další pohled na lidi, kteří jsou omezeni svým hendikepem, ale přesto májí možnost žít plnohodnotný život.

Josef Kroul

Pracovník přímé péče


Po maturitě jsem pracoval jako osobní asistent dětí s poruchou autistického spektra na příměstských táborech, které organizuje JAN z.s. Asistence mě nadchla a během studia na Masarykově univerzitě jsem narazil na Domov Božetěchova. Místo s úžasným kolektivem, jak uživatelským, tak pracovním. Práce s lidmi mě velmi naplňuje, a přestože je někdy náročná, vždy je pro mě důležitá radost těch, se kterými pracuji. Jsem vděčný za to, že mohu být součástí týmu.

Markéta Marková

Pracovnice přímé péče


Po několika pracovních zkušenostech jsem dostala příležitost pracovat i v sociálních službách. Až práce v Domově Božetěchova mě začala naplňovat. Tady jsem si uvědomila co je to smysluplná práce. S kolegy a kolegyněmi si předáváme různé zkušenosti a pracujeme v týmu. Těší mě pracovat s lidmi, který jsou bezprostřední a mají radost s maličkostí, kterou umí i vracet. Jsem vděčná za tuhle zkušenost a práci, kde se můžu dál profesně rozvíjet.

Lenka Matoušková

Pracovnice přímé péče


Vyučila jsem se jako ošetřovatelka, maturitu dodělala v oboru sociální činnost. Výsledkem bylo, že jsem navštívila různá místa a setkala se s různými cílovými skupinami. Někde byla radost pracovat, ale třeba byla horší komunikace s kolegy. Jinde byla pracovní atmosféra příjemná, ale práce mě nenaplňovala. Pak jsem úplnou náhodou narazila na Ruku pro život a tím na místo, kde se kloubí skvělý pracovní tým, výborná náplň práce, i klienti, se kterými je radost tvořit. Do takové práce prostě ráno ráda vstávám.

Ing. Pavla Moravcová

Pracovnice přímé péče


Vystudovala jsem vysokou školu s ekonomickým zaměřením, ale brzy jsem zjistila, že zabývat se čísly mě nenaplňuje. Chtěla jsem být v kontaktu s živými bytostmi, a proto jsem nějakou dobu působila ve školství. Když jsem se setkala s lidmi s handicapem, pochopila jsem, že pomáhat znevýhodněným mi opravdu dává smysl, proto jsem uvítala možnost pracovat v Domově Božetěchova.

Mgr. Karolína Pavloková

Pracovnice přímé péče


Po vystudování oboru v kultuře, ve které jsem i dlouhou dobu pracovala, mě osud zavál do sociálních služeb. Je to zatím jen pár let, ale nasbírala jsem za tu dobu už cenné zkušenosti a potkala skvělé lidi. Je to práce, ve které se člověk nikdy nenudí, často se zasměje nebo naopak čelí výzvám. A to já v životě potřebuji. Pravý opak stereotypu.

Václav Plundrák

Pracovník přímé péče


K práci s mentálně postiženými lidmi mne přivedla mamka, která se starala o moji starší sestru s mentálním postižením. Má můj respekt, je můj životní vzor a odmalička mne motivuje. Proto jsem začal dálkově studovat obor Sociální pedagogika, abych se mohl této práci více věnovat. Předtím jsem pracoval jako osobní asistent, ale po roce a půl to chtělo změnu a vyzkoušet něco nového. Tato zkušenost mi ukázala úplně jiný svět, než jak jsem se na něj díval doposud. Těmto lidem stačí ke štěstí málo a jsou nesmírně vděční za každou maličkost, kterou pro ně uděláte. Každý si zaslouží být šťastný a ani tito lidé nejsou výjimkou. Jsem rád, že mohu být součástí této skupiny lidí, kteří mně obohacují život.

Bc. Ivana Soběslavová

Pracovnice přímé péče


K práci s osobami s mentálním postižením a poruchami autistického spektra jsem se dostala při práci ve speciálně pedagogickém centru a uvědomila jsem si, že je to obor, kterým bych se chtěla zaobírat do budoucna. Vystudovala jsem bakalářské studium speciální pedagogiky v Hradci Králové. Mým cílem je zejména zlepšovat komunikaci a udržet co nejlepší úroveň trivia, samostatnosti a dalších dovedností. Snažím se také nacházet jiné způsoby, jak tyto dovednosti neustále vylepšovat, jelikož u osob s mentálním postižením nebo poruchami autistického spektra je důležité trénovat a opakovat. Ruka pro život mi dává možnost uplatňovat své poznatky a dovednosti ze studia v praxi, a tím se i nadále zlepšovat a objevovat nové cesty.

Mgr. Michal Sobotka

Pracovník přímé péče


Pestré životní i pracovní zkušenosti ze sociálních služeb, školství i jiných oborů, mi zformovaly směr cesty, jíž bych se v současné fázi života chtěl ubírat. Ruka pro život je instituce, která mi volbu jít po této cestě nejen umožnila, ale zároveň mě i obklopila lidmi s podobným přístupem a smýšlením, kteří mi vnesli do života spoustu radosti, inspirace a přátelství. Krom touhy pomáhat bude cílem mé snahy přinášet celé organizaci stejně kvalitní týmové hodnoty, jaké se mi daří přijímat.

Klára Vlčková, DiS.

Pracovnice přímé péče


Jsem vystudovaná knihovnice, ale místo kariéry v knihovně jsem se vdala a mám tři syny, muže výtvarníka a poměrně uspěchaný život. Dříve jsem zkoušela pracovat se seniory a neúspěšně se hlásila na obor arteterapie. Do Domova Božetěchova chodím načerpat inspiraci, jak být funkční matkou. Spousta situací a problémů, na které v životě narazíte, má podobné řešení, jaké zažijete i zde v Domově a to mi dává tolik potřebnou radost ze života. Díky za to, že tu můžu být.

Mgr. Marie Zavřelová

Pracovnice přímé péče


S lidmi s mentálním postižením jsem se poprvé setkala v mládí při dobrovolné práci v zahraničí. Později jsem byla zaměstnaná v administrativě a ve školství. Během práce na základní škole jsem pochopila, že mne to táhne k lidem, kteří jsou v životě nějakým způsobem znevýhodnění – jinými slovy do sociálních služeb. Klíčová byla zejména spolupráce s jednou dívkou s PAS. Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost pracovat v Domově Božetěchova a podporovat jeho obyvatele v jejich každodenním životě. Setkávání s nimi a s kolegy mi přináší pocit smysluplnosti a životní radosti.