Náš projekt „Ruku v ruce – touha je zázrak“ pokračuje. Tentokrát výstavou v Praze.

Náš projekt „Ruku v ruce – touha je zázrak“ pokračuje. Tentokrát výstavou v Praze.

V úterý dvacátého srpna jsme ve Valdštejnské zahradě a v předsálí jednacího sálu Senátu Parlamentu ČR za účasti autora slavnostně zahájili výstavu fotografií z cyklu „Ruku v ruce – touha je zázrak“. Fotograf prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr. h. c. ve svých fotografiích nechává veřejnost nahlédnout do života dospělých lidí s mentálním a kombinovaným postižením, do života uživatelů služeb Ruky pro život o. p. s. Cílem výstavy je učinit krok na cestě vedoucí ke změně postoje společnosti k postiženým lidem.

Jsme nesmírně potěšeni, že záštitu nad výstavou převzali místopředseda Senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch a senátor prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., a mezi významnými hosty slavnostního zahájení výstavy jsme přivítali také poslankyni Parlamentu ČR Věru Kovářovou.

Vernisáž hudebně doprovodila vynikající flétnistka Monika Duarde Štreitová. Po doznění posledních tónů její flétny výstavu zahájili přestřižením pásky ředitelka Ruky pro život o. p. s. Mgr. Lenka Antonie Janištinová, paní Světlana Hrbková, fotograf prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr. h. c., poslankyně Parlamentu ČR Věra Kovářová, místopředseda Senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch a senátor prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. 

Výstava potrvá až do devětadvacátého září. Je volně přístupná každý všední den od 7:30 do 19:00 hodin, o víkendech a státních svátcích pak od 10:00 do 19:00 hodin.

Řekli na vernisáži:

 „Jindřich Štreit celá desetiletí upozorňuje na různé společenské problémy. Otvírá oči nám politikům a upozorňuje, co je ve společnosti důležité, v čem bychom mohli být prospěšní. Doufám, že v duchu názvu této výstavy se nám to podaří.“

Věra Kovářová, poslankyně Parlamentu ČR

 

Chci velmi poděkovat Jindřichu Štreitovi, že vyslyšel touhu jedné obyčejné matky, a začal fotografovat v Ruce pro život. Každá jeho fotografie obsahuje veliký příběh a vybízí nás k zamyšlení. Péče o děti s postižením je pro rodiče velice náročná, vyčerpávající a po určité době to nemůžeme sami zvládnout. Chci vyjádřit veliký dík a obdiv paní ředitelce Ruky pro život Lence Janištinové za to, že ve svých zařízeních poskytuje opravdu profesionální sociální služby, a pomáhá mnoha vyčerpaným rodičům tím, že přijímá i lidičky s opravdu těžkým postižením a poruchou chování, jako je naše Hanka. Ani my, rodiče dětí s handicapem, nejsme nesmrtelní. Noční můrou rodičů dětí s handicapem je, co bude s našimi dětmi, až my tu jednou nebudeme. Kdo se o ně postará? Chceme jednou s manželem umřít s vědomím, že je o ně důstojně postaráno, že neskončí léčeni silnými sedativy v psychiatrické léčebně. Taková je bohužel dnes realita. Proto se musíme snažit udělat něco už dnes. A k tomu potřebujeme podporu zákonodárců, odborné veřejnosti, ale i celé společnosti. Společnosti, která je uvědomělá, která nezavírá oči před žádnou situací, před žádným problémem, před žádným postižením.“

Světlana Hrbková, maminka sedmadvacetiletých dvojčat s poruchou autistického spektra, iniciátorka projektu „Ruku v ruce – touha je zázrak“

 

„Život má mnoho rovin. Ono se říká, že děti jsou velká radost. Poznal jsem, že rodiče dětí, které jsou hendikepované, své děti milují ještě více. Jsou na sobě závislí. Mají o ně obrovský strach…Prožil jsem den v rodině s handicapovanými dospělými dětmi a cítím obrovskou úctu k jejich rodičům. Za jejich obrovskou trpělivost, za jejich sílu a neuvěřitelné nasazení. Uvědomil jsem si, že tito lidé jsou andělé mezi námi. To, co zažívají oni, by vydržel jen málokdo.

Jindřich Štreit.

Změňte velikost písma
Změňte barvu pozadí